Červen 2008

Dcera minulosti......1

23. června 2008 v 19:29 Povídky
Omlouvám se ,že nedokončín Sílu osudu,ale došly mi nápady na pokračování...na papírech mám užale novou povídku tak začínám přepisovat....
Jako starý ninja,sedím na svém starém a velmi oblíbeném místě,jenom tentokrát na střeše Narutovy kanceláře.Už po sté čtu Icha Icha Tactis a opírám se o rozpálenou stěnu.Konoha se za tu dobu vůbec nezměnila,vidím odsud dům Uchiha,staré a rozpraskané střechy a Ichiraku Ranem.
,,Kakashi,mohl by jsi sem prosím tě jít?"ozvalo se z pootevřeného okna.Zaklapl jsem knihu a s menšími problémy se vyhoupl na nohy.Oknem jsem vešel do jeho kanceláře,Naruto zvedl oči od papírování a podal mi zalepenou obálku s velkým nápisem ROCK LEE,,Mohl by jsi mu to prosím zanést?"usmál se na mě a znovu ponořil do psaní.Z malého naivního kluka se stal vysoký ,štíhlý a holkami obletovaný hokage. Všechny ho milovaly,ale on měl rád pouze jednu-Hinatu-její fotky byly všude po jeho kanceláři a pořádek,který měl v papírovaní jsem nikdy neviděl.Všechno v naprosté rovině i třetí měl oproti němu bordel. Se zpožděním jsem přikývl a odešel,samozřejmě oknem.Najít Leeho nebyl problém,trénoval se svým novým týmem na obvyklém místě.,,Děkuji."položil dopis na zem a radši se vyhýbal útokům malých capartů.,,Gai by na něj byl pyšný."pomyslel jsem si ,když jsem viděl ,jak mu to jde.Chvíli jsem ho zabraně pozoroval,avšak potom jsem se vracel k Narutově kanceláři.
,,Ses taky vrátila?"ozval se za mnou arogantní hlas.Jen tak ze zvědavosti jsem se otočil.Za mými zády stála Sakura s nenávistným pohledem a naproti ní Sasuke,,Jo,ale ne kvůli tobě."odstrčila ho aby mohla projít.,,Tss…"řekl znechuceně a odklusal.Sakura se ještě otočila a hodila po něm kunai. Sasuke se však ladně vyhnul,jeho sharingan se taky o hodně zlepšil.,,Kakashi,přišla jsem za vámi."Podívala se mi významně do očí.,,Ano?"nahodil jsem svůj velmi oblíbený výraz.Sakuru už jsem neviděl dobrých pár let.Naučila se ovládat katanu a změnila účes,z krátkých vlasů si nechala narůst dlouhé až po zadek a nosila je sepnuté v drdolu.,,Chtěla bych vás s někým seznámit."zatvářila se lišácky,na jejích rtech se objevil i úsměv,,Ta musí být hodně ráda ,že mě vidí."řekl jsem si.,,Hm..?"rozlídl jsem se,kdo by to mohl být.,,Ale musíte jít se mnou."ukázala směrem k bráně a rozešla se. Chvíli jsem stál a uvažovat,zda jít s ní nebo zůstat ve vesnici,přeci jenom už nemám tolik síly.Sakura si toho po minutce se zastavila.,,Tak co?Nemám času do nekonečna."řekla trochu bezcitně.Pomalým ,šouravým krokem jsem ji došel.Slušně zpomalila a dokonce mi pomohla.Z vesnice jsme vyšli až za deset minut pomalé chůze.Všichni na nás koukali a nemohli přijít na to ,kdo je ta růžovovlasá dívka co mě doprovází.
Před námi se rozprostřela nádherná krajina se spoustou stromů a trávy.Dlouho jsem nevystrčil ani nos z Listové,dlouho jsem necítil vůni čerstvých květů a necítil jemný vánek,neviděl listy,ladně se snášet ze stromů a jemně dopadat na zem.Zaujatě jsem pozoroval každý kousek krajiny.,,CO je?"vykulila na mě své zelené oči Sakura.,,Co?"probral jsem se.,,Jste schopný běžet?"zeptala se mě trochu s úctou.,,No…já nevím."zamyslel jsem se nad funkčností mých nohou,protože jsem to dlouho nezkoušel.,,Možná."rozhodl jsem.
Jako první jsem vyskočil na tlustou větev stromu,Sakura mě jedním skokem předběhla a vedla mě směrem k Písečné .Když běžela přede mnou,viděl jsem ,jak jí život zničil.
Chápal jsem,když odešla z Konohy kvůli smrti Tsunade a přidala se k Akatsuki. S Itachim byli dobrá dvojka i pár a když ho pak Sasuke zabil,divil jsem se,že kolem něj ještě projde bez zabití.Itachi byl pro ni všechno.Změnil se z bezcitného hajzla na normálního člověka,co miluje.Pak už se o ní nic neslyšelo dobrých pár let.
Při běhu ze ní vlál plášť Akatsuki s červenými mráčky.Aby jí nevlály dlouhé růžové vlasy, nasadila si Deidarův oblíbený klobouček. Chvíli se mi běželo bez problémů, ale asi po sto metrech se mi zamotaly nohy a spadl jsem na zem.Před očima mi lítalo něco podobnýho včele a nemohl jsem se zvednout.Sakura si všimla,že moje maličkost jaksi chybí až po minutě.V cuku letu byla zpátky.Pod hlavu mi položila plášť a vyrovnala mi nohu.,,Máš to zlomené."uzdravovala mi to trochu nepříjemným způsobem.,,Sice tam budeme o hodinu později,ale radši půjdeme pomalu."pomohla mi na nohy a schovala si plášť.,,Vrátíš se?"začal jsem konverzaci,protože se mi výmečně nechtělo jít ,tak potichu,připomínalo mi to chvíle,kdy ještě Tsunade žila a já ji hledal po lesích.,,Asi ne,tady v lesích mi je líp."usmála se,,A co je nového v Konoze?Slyšela jsem,že se Naruto stal šestým.Aspoň někomu se splnil sen."Koukala někam do stromů.Radši jsem mlčel.,,Kdy se Sasuke vrátil?"zeptala se po chvíli,zase s úsměvem.

Písnička

20. června 2008 v 19:05


Pár obrázků Akatsuki

18. června 2008 v 19:12 Obrázky
Hidan
Itachi
Deidara
Sasori-little
Zetsu
Kisame
Pein-šéf
Konan
Kakuzu
Tobi

New disen

18. června 2008 v 18:19

Síla osudu-kapitola 5

14. června 2008 v 21:23 Povídky
Zdálo se mi o černé rakvi s černovlasou dívkou uvnitř,smutečním pochodu a slzách v mých očích.Trochu jsem to nepochopil,ale probudil jsem se s hrůzou v očích a s propoceným trikem už v pět hodin ráno.Venku byla ještě tma ,tak jsem si nachystal věci na misi,připravil zbraně k provozu a udělal snídani.V sobě jsem ji měl za chvíli,ale nechtělo se mi nudit.Napadlo mě se jít projít.Vyskočil jsem z okna a pomalu šel k bráně.Ve vesnici byla všude tma,v ulicích pofukoval vítr,listy se snášeli k zemi a lampy jemně osvětlovaly tmavé uličky.Po chvíli jsem měl z učesaných vlasů vrabčí hnízdo.Vyšel jsem z brány a přede mnou se rozlehla tmavá krajina.Něco zašustilo.Vytáhl jsem kunai,ale i tak jsem pomalými kroky šel k lesu.Trochu adrenalinu po ránu mi neuškodí.Když se už nikde nic nehnulo natáhl jsem se do trávy.,,Lásko?"ozval se Aičin hlas zpoza stromu.,,Co ty tu?"zvedl jsem se.Keitaro mi olízal celý obličej.,,Nech mě."odstrčil jsem ho se smíchem.Strašně to lechtalo.,,Bych se měla ptát spíš já tebe ne?"sedla si vedle mě.,,Mno nemohl jsem spát,tak jsem se šel projít."objal jsem ji kolem ramen.,,A ty ?"políbil jsem jí na jemné vlasy,voněly po heřmánku.,,Venčila jsem Keitara a potřebuju něco u Tsunade."opřela si hlavu o moje rameno.
Hafan si lehl k našim nohám a mrcal ocasem.Líbali jsme se pěkně dlouho.Z temné krajiny se pomalu klubalo sluníčko a osvětlovalo vysoké stromy.Aičiny černé vlasy se leskly a zářily při odrazu slunce.Měla je vyčesané do drdolu umístěného vysoko na temeni hlavy.Vypadala jak princezna,ale MOJE princezna.,,Měli bychom jít za tou Tsunade."zvedla se a podala mi ruku.Zvedl jsem se taky a šli jsme pomalu lesem.Keitaro pobíhal z jedné strany na druhou a strašně chrochtal.Ryl čumákem do země jak prase.,,Čau Kibo."pozdravil jsem vyššího kluka ze psem.
,,A kur…..va."zamrčela Aiko a snažila se Keitara udržet.To se jí však nepodařilo.Pes je velmi hravý a chtěl se s Akamarem seznámit,což byl však problém.,,AKamaru."řekl Kiba klidně a pes si sedl vedl jeho nohy.Keitaro si však nedal říct,otravoval druhého psa.Akamaru se nedal a začali po sobě vrčet.,,Hej."zařvala Aiko písklavým hlasem až mi zalehlo,Keitaro se však ani neotočil.S Akamarem se vyloženě rvaly,chudák Kiba,zděseně se díval na jeho rozervané uši a podrápaný čumák.Aiko z ničeho nic udělala krátkou pečeť,kolem ní se rozzářilo ostré světlo.Keitaro sklopil uši a poslušně přiklusal k její noze.Akamaru tam zůstal ležet v louži krve.Aiko vypadala jako anděl.Z jejích rukou zářilo bílé světlo ,vlasy vlály kolem ní a já se nemohl vynadívat.Najednou světlo začalo mizet.,,Ppromiň."sehnula se k Akamarovi a uzdravila mu rány.Keitaro seděl na jednom místě jak přibitý.Kiba se sehnul ke svému psovi a Aiko,,CO to bylo?"pohladil jemně Akamara po hlavě a s otazníkama v očích se díval na Aiko.,,Jedno jutsu co mě kdysi naučila babička."zvedla se ladným pohybem a postavila vedle mě.Chytla mě za ruku a společně jsme vyrazili k Tsunade.
Keitaro už šel poslušně u její nohy,,CO to bylo za jutsu?"zeptal jsem se ze zvědavosti,,Paralizér."usmála se a políbila mě.Zastavili jsme se.Keitaro už se zase rozdováděl,ale tentokrát i poslouchal.,,Musíme jít."odlepila se ode mě a přidala do kroku.Slunce už osvětlovalo trochu krajiny,ale stále byla na zemi rosa.Utíkali jsme přes louku až k bráně.Ve vesnici už zpomalila .Potkali jsme spoustu lidí,všichni na ni čuměli jak na cizího člověka.Někdo ji pozdravil,ale někteří po ní hodili i rajče.Aiko se mu krásně vyhnula a mě se rozpláclo na obličej.
,,Fuj."utřel jsem si oči.Aiko se něžně chlámala a utírala mi tvář kapesníkem.Pohladil jsem jí černé vlasy a společně jsem se vysmáli tomu dementovi co po ní to rajče hodil.Potom už jsem šli bez problémů.K úřadu jsme se doplazili za minutku,,MAreo?"podívla se na mě s prosbou,,Ano .V devět u brány."uhádl jsem přesně co po mě Aiko chce.,,Papa."dala mi pusu na nos a zmizela za dveřma. Otevřel jsem ještě Keitarovi,kterého zapomněl venku a vyrazil jsem domů.
Šel jsem pomalu,zbývalo mi ještě spousta času.Kopal jsem do kamínků,rozházených po zaprášené cestě.,,Dnes nás čeká náročná mise,že Mareo -sensei?"ozvalo se za mnou.Otočil jsem se a Na nedaleké lavičce seděl Hideaki s něčím vzdáleně podobným jako je batoh.
,,Ahooj."přisedl jsem si k němu.,,Už čekáš ,jo?"požduchl jsem ho,,Jasně."usmál se,jak jsem vysoce chytrý.,,A co vy?"opřel se zhurta,až se ta lavička málem rozpadla.,,Nudím se."usmál jsem se od ucha k ucha,až z toho Hideaki chytl záchvat smíchu.,,No nic jdu se připravit."zčervenal jsem a zvedl se,jenomže aby toho nebylo málo tak se mi o hřebík chytly kalhoty a tím pádem zůstala necelá jejich půlka sedět na lavičce.Okamžitě jsem si znovu sedl.Hideaki začal smíchy brečet a občas i zachrochtal,no prostě výtlem.,,To kašlu."zvedl jsem se poníženě a i s mými černými trenkami a vyrazil jsem k domovu.Hideaki se pořád smál,ale i tak se zvedl a šel,podle něho nenápadně ,za mnou.Dokonce mi vzal i kapesník co jsem měl v zadní kapse…fakt velká pomoc,když po nás všichni koukali a měli okamžitě výtlem…,,Děkuju."zaskučel jsem ve dveřích a honem jsem zdrhl nahoru.
,,Moje supr kalhoty můžu vyhodit…no,ale co si vezmu na sebe na misi?"sedl jsem si polonahý na postel.Do očí mi svítilo sluníčko a tak jsem si radši lehl.Osm hodin a deset minut odtikávaly hodiny hlasitěji než normálně.,,Mareo…"zaklepal někdo na dveře.Okamžitě jsem vyletěl z postele a oblekl si nejbližší kalhoty co jsem našel.,,Dále."řekl jsem s menším zpožděním. Aiko opatrně nasysla co se děje a pak vešla.
,,Neruším?"podívala se na moje zašpiněné kalhoty.,,Neee."ukázal jsem ji ať si sedne na postel.AIko popošla o malý kousek a pohodlně se usadila na postel,trochu jsem poklidil a sedl jsem si vedle ní. Vládlo ticho,nic se nehýbalo a pokoj ozvučovaly pouze hodiny.Nakonec jsem se nahnul a políbil jí.Leknutím sebou škubla,tak jsem se znovu opřel o stěnu.,,Promiň."koukala na vzory na mojí peřině.Chytl jsem ji za rameno a ona se na mě podívala svýma tmavýma očima.Ani jeden jsme se nehýbali,ale i tak jsme sek sobě přibližovali.Bylo to napínavé,naše rty se skoro dotýkaly a naše oči se do sebe vpíjely.V jejích očích zářily jiskry a její vůně připomínala jarní louku.Nemohl jsem to vydržet.Vášnivě jsem jí políbil.Seděli jsme si pomalu na klíně a dlouze se líbali.
,,MAREO-SENSEI."ozval se z okna písklavý hlas.Aiko se okamžitě oblekla a já se zjištěním času taky.Převlekl jsem si normální kalhoty,co jsem vyhrabal na spodu skříně,Aiko si učesala vlasy,upravila triko a zmizela.Okamžitě jsem si sbalil pár kunaiů,shurikenů a taky jsem vyrazil z domu.Před domem stála nasupená Minako a HIdeaki,ten ,když mě viděl zase vybuchl.,,Klid,jo?"poklepal jsem ho po zádech a vyrazil k bráně,měl jsem zpoždění pět minut.Před branou už stála Aiko i s Keitarem a vybavovala se s Kakashim a Narutem. Sakura si povídala s Nikkem. ,,Hm…aspoň někdy příjdeš později než já."usmál se na mě Kakashi. Úsměv jsem mu vrátil a vyšel z bran.
,,Kam teď?"otočil jsem se na Minako a když pokrčila rameny,tak na Aiko. Ta bez očekávání vyrazila pár skoky vpravo. Všihni jsme ji beze slov následovali.

Obrášky

4. června 2008 v 17:53 Obrázky
Lee
Sasuke
Itachi
SasuHinat
Kakashi
Sakura+Naruto
Sakura
Sasori,Deidara-Akatsuki

Síla osudu-kapitola 4

4. června 2008 v 17:32 Povídky
K němu domů jsem dorazil během pěti minut.Zaklepal jsem na dveře a nic.,,Kakashi?"řekl jsem normálním hlasem a ucho přiložil ke dveřím.Ty se však najednou otevřely a já to schytl přesně do hlavy.Ze rtu se mi roztekla krev a celý jsem se skácel k zemi.Kakashi mě chytl těsně nad podlahou.Ale stejně jsem omdlel.,,Kakashi -sensei,děje se něco?"uviděl jsem Sakuru,jak přichází z pokoje.,,Ani ne."usmíval se jmenovaný.,,Aha."sehnula se ke mně Sakura a během chvíle už mi bylo líp.,,Díkes."zvedl jsem se a upravil si vlasy.
,,Chtěl si něco?"upravil si Kakashi masku a šel si sednout za Narutem a Saiem.,,CO se řeší?"vyhrabal jsem se na nohy.,,Nová mise."usmíval se blonďáček.,,Jenom vy ?"zajímal jsem se ,jestli mě nečeká něco takového.,,Ne ještě tvůj tým a ta holka z lesa."usmál se Kakashi. Úplně jsem se zhrozil,,A proč Aiko?Vždyť Sakura je taky medik ninja."bál jsem se mít obě sestry na starost.,,Nevíme.Tsunade tak rozhodla."vysvětlil mi Sai.,,Aha…asi je chce mít na svědomí.Ty dvě se pozabíjí."prohrábl jsem si vlasy.Naruto vymýšlel taktiku a všichni kecali o misi.Chvíli jsme je poslouchal,ale pak jsem si všiml hodin,,Do pr….musím běžet."vyletěl jsem a než se všichni vzpamatovali byl jsem pryč.
Tsunade už běsnila.Div ,že mě očima nezabila,když mě spatřila ve dveřích,,Mareo -sensei,kde se touláte?"vyjela po mě Minako.,,Promiňte,řešil jsem misi s Kakashim."vymluvil jsem se polopravdou.,,Aha."smál se Hideaki.,,Vy dva jste se doopravdy našli."zamumlala si Tsunade. Už vypadal docela normálně.Koukal jsem co to tvoří na stole,jenže Nikko do mě vrazil.No né ,že bych někdy nezabloudil do zajímavějších části jejího těla,ale přeci jenom….,,Takže už víš všechno."podívala se na mě svýma hnědýma očima.,,No vím dost věcí,ale nevím k čemu ta mise je."pokrčil jsem rameny.,,Tsunade se na mě zadívala s úsměvem,,Aha,ale je důležité,že jsi to probíral s týmem 7."prohrabal se papíry na stole a ukázala mi fotku tmavovlasé holky,,To je Aiko."zahleděl jsem se do jejího krásného obličeje.,,Ty ji znáš?"vyvalila oči hokage.,,Jo,je to sestra Minako."otočil jsem se na jmenovanou.
Vypadala jako kdyby snědla citrón.,,Aha ,no….tak půjde s vámi a najdete jejich matku."podala mi druhý papír s podobnou fotkou.,,Ale Tsunade-sama,ony se pozabíjí."bránil jsme se.,,To zvládneš."ukončila náš rozhovor.,,Vyrážíte zítra ráno.Aiko vás počká u brány."naznačila nám odchod.,,A Minako….klid."zavolala ještě na naštvanou Minako.,,Ano."zabručela si pod nos.,,Minako…"přidal jsem se k ní.,,kdy jsi viděla naposledy svoji matku?"vyzvídal jsem podrobnosti,ať vím,kde mám alespoň hledat.,,Nevím,zemřela když jsem byla ještě malá."dořekla a zmizela.,,V něčem si jsou hodně podobné."konstatoval jsem a zamířil k lesu.Potřeboval jsem klid na ujasnění zítřejší mise.Pomalu jsem se coural po louce.Když se mi zalíbilo místo vyslané mechem,skátil jsem se na zem.Chvíli jsem pozotoval ptáka ,kroužícího vysoko nade mnou.Ale kvůli slunci jsem musel zavřít oči.
Najednou mě někdo políbí.Leknutím sebou škubnu.Aiko se mi začne smát.Úsměv jí strašně sluší.Pohladil jsem jí jemně po tváři.Aiko se mojí ruky chytla a políbila mě.Bylo to jiné než před tím.Ale vysvětlení jsem nechtěl.Líbali jsme se dobrých deset minut.Nakonec jsme si lehli vedle sebe do měkkého mechu.Ruku v ruce jsme pozorovali,jak se modré mraky mění v rudě červené a se zapadajícím sluncem černají.,,Aiko."opřel jsem se v loktech ,abych na ni viděl,,Kdy jsi naposled viděla svoje rodiče?"přerušil jsem romantiku přemýšlením nad zítřejší misí.,,Hm…."zamyslela se ,,Asi před osmi lety,viděla jsem je jak mluvili s Tsunade. Matka se mě zastávala,ale otec by mě nejraději zabil."vzpomněla si naštvaně.,,A co Minako?"potřeboval jsem vědět podrobnosti,když to Aiko deptalo.,,Vychovala ji teta v domnění,že naše zabili při jedné misi.Nikdy se nedozvěděla,že žijí.Nikdy je ani neviděla.Závidí mi a proto mě taky nenávidí."zavřela oči ,aby zastavila slzy.,,Promiň."políbil jsem ji na nos.Na rtech vykouzlila malý úsměv a znovu jsme se začali líbat.
,,Keitaro."zakřičela,když už byl všude tma.,,Co?"sednul jsem si s nechápavým pohledem.,,Můj mazlíček.Musím,papapa."nedořekla ani slovo a byla v čudu,,To je jí podobné."řekl jsem si a s hlasitým výdechem čemsi lehl.Byl večer,tma zahalila stromy a rosa se snášela k zemi.Mech už ji nasál a mě začala být zima od zad.Musel jsem se zvednout a po paměti vydat k Listové.
,,Au."zařvalo něco přede mnou.,,Kdo jsi."podle hlasu jsem poznal řvát Tsunade. ,,Mareo."zašeptal jsem.,,Jo aha,promiň."omluvila se už docela tiše.,,No ale mohlo mě napadnout,že kdybych narazil do kohokoli,nebylo by to tak měkké."uchichtl jsem se ,ale radši jsem si to říkal v duchu,kdybych to řekl nahlas,asi bych to nerozdejchal.,,CO tady děláš,sama a tak pozdě?"neviděl jsem ani na krok,ale naštěstí jsem cítil její chakru.,,Venčím Ton Ton. A v tvojí společnosti se už nemusím bát,ne?"strčila do mě až jsem spadl.Zůstal jsem sedět na jednom z velkých kořenů a Tsunade se usadila vedle mě.,,Tak co?Těšíš se na misi?"opřela se o kmen stromu.,,Jo, ,ale bojím se ,jak dopadnou ty sestry.Jedna o rodičích ani neví.Tsunade,co on nich potřebuješ ?"dal jsem si nohy k sobě,aby se mi pohodlně sedělo.,,Neřeš,uvidíš,ale doufám,že se vám je podaří najít,protože se umí výborně schovávat.",,TO je dneska rosy."postěžoval jsem si,když jsem ucítil něco mokrého na nohou.,,Kdy máš to prase?"přišlo mi to na rosu moc teplé.Tsunade se uchichtla.,,Ton Ton ,ke mně."vzala své prase do náruče,,Už ses vyčůral,jo?"hladila ho po hlavě při záchvatu smíchu.,,Takovou uchcanou svini bych doma nesnesl."vyzul jsem si počůrané boty,sundal ponožky a v rose na trávě si je snažil alespoň trochu očisti.Tsunade se dusila smíchy,začala dokonce kašlat.,,To ti patří."dal jsem si ruky na břicho.Když už kašla nepříjemným tónem,pořádně jsem ji vrazil do zad.Vykašlala asi trochu krve,,Co mě mlátíš?"osočila se na mě.",,No tak ses měla udusit.Příště se tě ani nedotknu."tvářil jsem se uraženě,aby si nemyslela……,,No tak to tedy ne."žduchla do mě.Asi aby mi to nebylo líto,ale zase jsem se natáhl do bláta.,,Tsunade chytla další záchvat smíchu.,,Já se jdu vyspat. Neudus se."zasmál jsem se jejím prasečím zvukům.Tsunade se mi asi snažila popřát dobrou noc,ale vypadlo z ní,,Domoc."nebo něco tomu podobnýmu. To už jsem byl moc daleko , abych rozeznal její skřeky.
Doma jsem byl hned.Vypral jsem špinavé věci,nachystal večeři,najedl se a převlékl do trika na spaní.Ještě jsem si nachystal věci na misi a šup do postele.Tentokrát jsem byl dostatečně unavený,spálený rozkrok od rána mě bolel pořád,ale okamžitě sem usnul,takže jsem ani netrpěl.Výjímečně jsem měl klidný spánek,až na ranní můru.

Síla osudu-kapitola 3

1. června 2008 v 16:59 Povídky
V sedm hodin ráno už jsem popíjel horkou kávu na patníku před domem,protože lavičku včera zdemolovala Tsunade.Jemně jsem si naklonil hrníček k ústům,ale patník se se mnou vyvrátil,já jsem si spálil pusu a zbytek jsem si nalil do rozkroku.Zařval jsem bolestí,až se ptáci sedící na stromě lekli a odletěli.Okamžitě jsem běžel domů a do sprchy.,,No vysoce inteligentní sedět na patníku a pít kávu."pomyslel jsem si o výšce svoji inteligence.Převlékl jsem se,napil alespoň studené vody a protože jsem měl čas,vydal jsem se projít do okolí.
Kakashi už trénoval svůj tým,otisk Tsunadiné ruky už mu z tváře zmizel,s úsměvem mi přikývl na pozdrav a dál mučil Sakuru v souboji s Narutem.Sai seděl nedaleko u stromu s kreslil.Díky času jsem se vydal zkontrolovat jeho výkres.,,CO to bude až to bude?"zeptal jsem se a prohlížel jsem si pár barevných tahů ze všech stran. ,,Nevím."zamyslel se Sai a strčil si tužku do pusy.,,No nechám tě."usmál jsem se a vydal se směrem k lesu.
Poskakoval jsem v korunách stromu,párkrát jsem se zastavil a pozoroval zvířata,až jsem se dostal ke stromu se samými kuriemi a shurikeny. Pomalu a hlavně nenápadně jsem se přiblížil,abych zjistil útočníka na strom.Nikoho jsem neviděl ,ale on mě asi jo.Kolem hlavy mi prosfištěl shuriken. Tak tak jsem stihl uskočit.,,Aiko co blbneš?"uviděl jsem dívku ze včerejška s nenávistným pohledem,,Já?Spíš ty,co ty tady děláš?"takala mi,ani nevím proč,ale hodila po mě další shuriken. Tentokrát jsem nestihl ustoupit ani o vlásek.Shuriken se mi hluboce zaryl do nohy a já se skátil na zem.,,Blázníš?"zaúpěl jsem při stahování stehna nad ránou.Řezalo mě to do určitých míst,ale musel jsem zastavit proud krve.,,Na něco jsem se tě ptala."zamrčela Aiko znova,,Já jsem se šel projít,nevěděl jsem,že tady budeš."snažil jsem se jí vysvětlit,že jí nic neudělám ,ale ona se ještě více vytočila.,,JO aha,jinak by jsi sem nešel."zařvala a hodila pro změnu kunai,těsně nad mojí hlavu.,,Ani nevíš jak rád bych se sem vydal."zašeptal jsem.
Asi mě slyšela,změnila krvelačný výraz na normální tvář a házela kunaie po jiném stromě.Když jí došli,vydala se je posbírat,vyndala zaryté kunaie celkem bez problému a nakonec sebírala i zakrvácený shuriken. Pokusil jsem se zvednout.Pomalu jsem se posouval.Byl už jsem v normální pozici,když mi noha vypověděla poslušnost a já se znovu skátil k zemi.Aiko mě kupodivu chytnula těsně nad zemí.Byli jsem od sebe asi centimetr.Chtěl jsem jí políbit,ale ona uhnula,položila mě a začala mi léčit ránu,,Takže medik ninja,jo?"usmál jsem se.Aiko jen přikývla a trošku se usmála.Za chvíli jsem mohl úplně normálně chodit. Pomohla mi ještě na nohy a pomalu jsme kráčeli lesem.,,Proč jsi mě chtěla přizabít?"našlapoval jsem zvolna na spadlé jehličí a listí.,,Měla jsem vztek.Myslela jsem ,že jsi Minako."zastavila se a pohlédla mi provinilým výrazem do očí.
,,Mareo, to by jsi nepochopil."otočila se,když jsem se nadechl na otázku.Pochopil jsem a radši jsem se ptal na něco jiného,,Kolik ti vlastně je?"Aiko se otočila s nechápavým pohledem…
,,Sedmnáct."přešlápla z jedné nohy na druhou.,,Měl by jsi jít,bude devět."zakoukala se do slunce. V jejich tmavých očích se odrážely paprsky,vypadala jak anděl.,,Aiko,řekni kde bydlíš,ať vím kde tě hledat."vrátil jsem se do reality.,,Když nebudu chtít,nenajdeš mě."koukla na mě a skokem zmizela.
Ještě jednou jsem se ohlédl a běžel jsem ke cvičišti.Vyjmečně jsem přišel v čas.Všichni už se na mě z dálky tlemili. Usmál jsem se až tam.Podal jsem každé mu z nich kunai. Na stromě jsem vyznačil terč. Všechno beze slov.První házel Nikko. Minul úplně strom a kunai se zabodl až o metr dál do země.Všichni naráz jsme vybuchli smíchy.Došlo mi,že bez vysvětlení tady neuspěju,,Tak zaprvé.Kunai držíme v pravé ruce a takhle."Ukázal jsem jim správné držení kunaie. Všichni mě zopakovali.Docela jim to šlo i točit kole prstu.S házením na tom byli hůř.Nejlíp to šlo Minako. Strefila se alespoň do stromu,na rozdíl od kluků.Ale lepšili se…za tři hodiny jim to šlo jako po másle.,,Minako,kde bydlíte?"sedl jsem si na chvíli vedle černovlasé holky,když kluci trénovali.,,My?"podivila se moji otázce,,Ty a tvoje ségra ne?"poradil jsem ji.,,Jo Aiko…s tou nebydlím.Nemáme se rády."Vysvětlila mi to dost bezcitně.Už docela chápu proč mě přizabila…
,,Dáme si padla.Odpoledne v pět u Tdunade."ukončil jsem trénink a vydal se domů.
Došel jsem k bráně ,když přede mě skočila Aiko,,No tak vidíš."přidala se ke mně.,,Ale proč?"přemýšlel jsem na hlas.Aiko se postavila proti mně,,To by jsi nepochopil."zadívala se svýma nádhernými očima do mých ,,Máme dost času."ukázal jsem jí na lavičku kousek u nás.(Jedinou,kterou Tsunade zatím nezdemolovala),,Půjdem radši mimo vesnici."rozešla se směrem k bráně.Následoval jsem ji bez otázek.Došli jsme až na kraj lesa.Aiko se opřela zády o strom,,Mareo,můžu potom jít s vámi na misi?"podívala se na mě s prosbou v očích.,,Já nevím,to záleží na Tsunade."zapřemýšlel jsem se .,,A sneseš se se sestrou?"zahleděl jsem se do jejích tmavých očí.,,Já jo,jde spíš o ni."řekla dost upřímně.,,Co vy dvě spolu máte?"nechápal jsem.,,No prostě jsem nedokázala používat sharingan. Celý klan mě odkopnul .Sestru všichni zbožňovali byla pro ně vždy ta lepší.Když mi bylo deset,odešla jsem z domu.Začala se učit nové techniky a žít po lesích.Říkali mi ,že bez sharinganu jsem nahraná a nemám šanci na přežití.Postupně jsem si ale zvykla,ale Minako mě za to nenávidí.Nikdy se nemohla smířit s mojí přítomností."sedla si do tureckého sedu a zklamaně vyprávěla příběh svého života.
,,A proč jsi ji tedy zastupovala na rozdělování týmů?"snažil jsem se ji pochopit.Nikdy jsem nemiloval,ale k ní jsem cítil něco víc než přátelství.Byla krásná a jiná než všichni ostatní.Nejradši bych měl v týmu ji a ne její sestru.,,Minako,mi za to něco dala.Ale prosím nechme to být."zvedla se a utrhla si malou fialovou kytku.S jejími vlasy to nádherně ladilo.Pomalu jsme šli lesem.Vítr si pohrával s jejími dlouhými vlasy .Objal jsem ji kolem ramen.Aiko se zastavila a otočila proti mně.Naše oči se střetli.Musel jsem jí políbit.Bál jsem se ,že mi vrazí facku ,tak jsem se jen jemně dotknul jejich hebkých rtů.Aiko mi je jemně oplácela.Cítil jsem však,že něco nesedí.Po tváři jí stékaly slzy.Nechápal jsem důvod,ale bylo by blbé se ptát.,,Mareo promiň."utřela si oči a zmizela.Věděl jsem ,že nemám šanci jí najít,ale alespoň jsem se pokusil ji zavolat.,,AIKO."zařval jsme vší silou.
Nic se ani nepohnulo.Asi už byla moc daleko.Pomalu jsem mířil domů.Moje kroky se rozléhaly do okolí.Kolem mě jen zpívali ptáci a pofukoval vítr.V hlavě jsem měl strašný zmatek ,a to mě ještě čekal rozhovor s Tsunade.
Měl jsem ještě hodinu čas.Napadlo mě,že bych mohl navštívit Kakashiho.,,Dobrý nápad."kopl jsem do šišky přede mnou.