Síla osudu-kapitola 3

1. června 2008 v 16:59 |  Povídky
V sedm hodin ráno už jsem popíjel horkou kávu na patníku před domem,protože lavičku včera zdemolovala Tsunade.Jemně jsem si naklonil hrníček k ústům,ale patník se se mnou vyvrátil,já jsem si spálil pusu a zbytek jsem si nalil do rozkroku.Zařval jsem bolestí,až se ptáci sedící na stromě lekli a odletěli.Okamžitě jsem běžel domů a do sprchy.,,No vysoce inteligentní sedět na patníku a pít kávu."pomyslel jsem si o výšce svoji inteligence.Převlékl jsem se,napil alespoň studené vody a protože jsem měl čas,vydal jsem se projít do okolí.
Kakashi už trénoval svůj tým,otisk Tsunadiné ruky už mu z tváře zmizel,s úsměvem mi přikývl na pozdrav a dál mučil Sakuru v souboji s Narutem.Sai seděl nedaleko u stromu s kreslil.Díky času jsem se vydal zkontrolovat jeho výkres.,,CO to bude až to bude?"zeptal jsem se a prohlížel jsem si pár barevných tahů ze všech stran. ,,Nevím."zamyslel se Sai a strčil si tužku do pusy.,,No nechám tě."usmál jsem se a vydal se směrem k lesu.
Poskakoval jsem v korunách stromu,párkrát jsem se zastavil a pozoroval zvířata,až jsem se dostal ke stromu se samými kuriemi a shurikeny. Pomalu a hlavně nenápadně jsem se přiblížil,abych zjistil útočníka na strom.Nikoho jsem neviděl ,ale on mě asi jo.Kolem hlavy mi prosfištěl shuriken. Tak tak jsem stihl uskočit.,,Aiko co blbneš?"uviděl jsem dívku ze včerejška s nenávistným pohledem,,Já?Spíš ty,co ty tady děláš?"takala mi,ani nevím proč,ale hodila po mě další shuriken. Tentokrát jsem nestihl ustoupit ani o vlásek.Shuriken se mi hluboce zaryl do nohy a já se skátil na zem.,,Blázníš?"zaúpěl jsem při stahování stehna nad ránou.Řezalo mě to do určitých míst,ale musel jsem zastavit proud krve.,,Na něco jsem se tě ptala."zamrčela Aiko znova,,Já jsem se šel projít,nevěděl jsem,že tady budeš."snažil jsem se jí vysvětlit,že jí nic neudělám ,ale ona se ještě více vytočila.,,JO aha,jinak by jsi sem nešel."zařvala a hodila pro změnu kunai,těsně nad mojí hlavu.,,Ani nevíš jak rád bych se sem vydal."zašeptal jsem.
Asi mě slyšela,změnila krvelačný výraz na normální tvář a házela kunaie po jiném stromě.Když jí došli,vydala se je posbírat,vyndala zaryté kunaie celkem bez problému a nakonec sebírala i zakrvácený shuriken. Pokusil jsem se zvednout.Pomalu jsem se posouval.Byl už jsem v normální pozici,když mi noha vypověděla poslušnost a já se znovu skátil k zemi.Aiko mě kupodivu chytnula těsně nad zemí.Byli jsem od sebe asi centimetr.Chtěl jsem jí políbit,ale ona uhnula,položila mě a začala mi léčit ránu,,Takže medik ninja,jo?"usmál jsem se.Aiko jen přikývla a trošku se usmála.Za chvíli jsem mohl úplně normálně chodit. Pomohla mi ještě na nohy a pomalu jsme kráčeli lesem.,,Proč jsi mě chtěla přizabít?"našlapoval jsem zvolna na spadlé jehličí a listí.,,Měla jsem vztek.Myslela jsem ,že jsi Minako."zastavila se a pohlédla mi provinilým výrazem do očí.
,,Mareo, to by jsi nepochopil."otočila se,když jsem se nadechl na otázku.Pochopil jsem a radši jsem se ptal na něco jiného,,Kolik ti vlastně je?"Aiko se otočila s nechápavým pohledem…
,,Sedmnáct."přešlápla z jedné nohy na druhou.,,Měl by jsi jít,bude devět."zakoukala se do slunce. V jejich tmavých očích se odrážely paprsky,vypadala jak anděl.,,Aiko,řekni kde bydlíš,ať vím kde tě hledat."vrátil jsem se do reality.,,Když nebudu chtít,nenajdeš mě."koukla na mě a skokem zmizela.
Ještě jednou jsem se ohlédl a běžel jsem ke cvičišti.Vyjmečně jsem přišel v čas.Všichni už se na mě z dálky tlemili. Usmál jsem se až tam.Podal jsem každé mu z nich kunai. Na stromě jsem vyznačil terč. Všechno beze slov.První házel Nikko. Minul úplně strom a kunai se zabodl až o metr dál do země.Všichni naráz jsme vybuchli smíchy.Došlo mi,že bez vysvětlení tady neuspěju,,Tak zaprvé.Kunai držíme v pravé ruce a takhle."Ukázal jsem jim správné držení kunaie. Všichni mě zopakovali.Docela jim to šlo i točit kole prstu.S házením na tom byli hůř.Nejlíp to šlo Minako. Strefila se alespoň do stromu,na rozdíl od kluků.Ale lepšili se…za tři hodiny jim to šlo jako po másle.,,Minako,kde bydlíte?"sedl jsem si na chvíli vedle černovlasé holky,když kluci trénovali.,,My?"podivila se moji otázce,,Ty a tvoje ségra ne?"poradil jsem ji.,,Jo Aiko…s tou nebydlím.Nemáme se rády."Vysvětlila mi to dost bezcitně.Už docela chápu proč mě přizabila…
,,Dáme si padla.Odpoledne v pět u Tdunade."ukončil jsem trénink a vydal se domů.
Došel jsem k bráně ,když přede mě skočila Aiko,,No tak vidíš."přidala se ke mně.,,Ale proč?"přemýšlel jsem na hlas.Aiko se postavila proti mně,,To by jsi nepochopil."zadívala se svýma nádhernými očima do mých ,,Máme dost času."ukázal jsem jí na lavičku kousek u nás.(Jedinou,kterou Tsunade zatím nezdemolovala),,Půjdem radši mimo vesnici."rozešla se směrem k bráně.Následoval jsem ji bez otázek.Došli jsme až na kraj lesa.Aiko se opřela zády o strom,,Mareo,můžu potom jít s vámi na misi?"podívala se na mě s prosbou v očích.,,Já nevím,to záleží na Tsunade."zapřemýšlel jsem se .,,A sneseš se se sestrou?"zahleděl jsem se do jejích tmavých očí.,,Já jo,jde spíš o ni."řekla dost upřímně.,,Co vy dvě spolu máte?"nechápal jsem.,,No prostě jsem nedokázala používat sharingan. Celý klan mě odkopnul .Sestru všichni zbožňovali byla pro ně vždy ta lepší.Když mi bylo deset,odešla jsem z domu.Začala se učit nové techniky a žít po lesích.Říkali mi ,že bez sharinganu jsem nahraná a nemám šanci na přežití.Postupně jsem si ale zvykla,ale Minako mě za to nenávidí.Nikdy se nemohla smířit s mojí přítomností."sedla si do tureckého sedu a zklamaně vyprávěla příběh svého života.
,,A proč jsi ji tedy zastupovala na rozdělování týmů?"snažil jsem se ji pochopit.Nikdy jsem nemiloval,ale k ní jsem cítil něco víc než přátelství.Byla krásná a jiná než všichni ostatní.Nejradši bych měl v týmu ji a ne její sestru.,,Minako,mi za to něco dala.Ale prosím nechme to být."zvedla se a utrhla si malou fialovou kytku.S jejími vlasy to nádherně ladilo.Pomalu jsme šli lesem.Vítr si pohrával s jejími dlouhými vlasy .Objal jsem ji kolem ramen.Aiko se zastavila a otočila proti mně.Naše oči se střetli.Musel jsem jí políbit.Bál jsem se ,že mi vrazí facku ,tak jsem se jen jemně dotknul jejich hebkých rtů.Aiko mi je jemně oplácela.Cítil jsem však,že něco nesedí.Po tváři jí stékaly slzy.Nechápal jsem důvod,ale bylo by blbé se ptát.,,Mareo promiň."utřela si oči a zmizela.Věděl jsem ,že nemám šanci jí najít,ale alespoň jsem se pokusil ji zavolat.,,AIKO."zařval jsme vší silou.
Nic se ani nepohnulo.Asi už byla moc daleko.Pomalu jsem mířil domů.Moje kroky se rozléhaly do okolí.Kolem mě jen zpívali ptáci a pofukoval vítr.V hlavě jsem měl strašný zmatek ,a to mě ještě čekal rozhovor s Tsunade.
Měl jsem ještě hodinu čas.Napadlo mě,že bych mohl navštívit Kakashiho.,,Dobrý nápad."kopl jsem do šišky přede mnou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Líbí se vám moje povídky

ano 90.5% (76)
ne 9.5% (8)

Komentáře

1 Satuka - chan Satuka - chan | 1. června 2008 v 20:14 | Reagovat

Bezvadný.Krásný.Pls rychle pokráčko.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama