Červen 2009

Ve jménu naděje a lásky 1

20. června 2009 v 19:03 Povídky
animemoonlightbeach.jpg purple anime image by kitty8876angel,,Dobrý den"pozdravila dívka s fialovými vlasy stočenými do drdolu vysoko na hlavě. Byla pěkně upravená a čelenka s odznakem Konohy se jí houpala na krku. Tmavýma očima prolétla třídu a krokem lehkým jako vánek se pohybovala k lavici. Nikdo nemluvil. Všichni zaujatě zírali na tu holku. Nezaznělo "ahoj" jako se ozve vždy, když přijde kdokoliv jiný, na tváři ostatních neimponoval úsměv štěstí, že ji vidí a i přesto všichni věděli, kdo to je a znali její jméno.
Před necelými dvěma roky měla vážný úraz, když byla na misi i se svým týmem. Všichni kromě ní a senseie zahynuli. Bojovali s Orochimarem a nebyli na to vůbec připraveni. Týmový sensei
přežil jenom díky Anice a jejímu přemisťovacímu jutsu. Jenže oběma se vymazala paměť a teď se učí vše od základů, ikdyž jsou pouvažováni za hrdiny.

Anika si sedla do poslední lavice, sama. Sice si nic nepamatovala, ale povahově zůstala stejná jako dřív. Rozverná, zapomnětlivá, u ničeho dlouho nevydržela, ale dokázala pomoct a naslouchat. V hodinách sice dávala pozor, vše opakovala a učila se používat všelijaké nové techniky, ale stále se snažila si vzpomenout, co bylo dříve. Před tím.

Když skončila hodina, všichni se rozeběhli domů, povídali si spolu o zážitcích a všude se ozýval smích. Jenom Anika stále zasněně seděla a zírala do prázdna ,,Měla bys jít domů." Řekl učitel. Anika se probrala ze snu a věnovala pozornost té větě. Po dlouhé době se dostala z nemocnice a někdo na ni promluvil. Usmála se a zvedla z lavice. Vyšla ven a kolem se rozzářily paprsky slunce připomínající naději, nutilo jí to nevzdávat se ikdyž budou začátky těžké. Zářivé mihotající se světla ji oslepily a Anika zůstala bezmocně stát u dveří. Kolem ní zněly hlasy a všechno se podivně motalo.

,, Je ti něco?" matně uslyšela jemný dívčí hlas. Vzpomněla si na Sakuru, růžovovlasou dívku, co jí kdysi učila léčit lidi. "To bys měla vědět ty, nemyslíš?" posadila se a mžourala. Stále svítilo slunce a pohlcovalo všechno kolem. Před ní se konečně začaly nořit tmavé obrysy lidských postav. Neznala je, teda až na Sakuru. Nechápavě zírala do tváře milého blonďáčka s přiblblým úsměvem a pár dalších lidí. Stejně se všechno stále motalo. Moc dobře věděla, že všechno není v pořádku. V podstatě není v pořádku nic, protože si nic nepamatovala. Postavila se na nohy a prošla kolem nich bez jediného slova a bez potřeby zájmu. Rovnou se vydala ke kanceláři hokage.

,,Počkej." Křičel za ní něčí hlas. Znala ho. Připomínal ji šum větru v korunách stromů. Nezastavila, chtěla už být pryč. Zmizet z dosahu těch očí, co by chtěli vědět všechno a rádoby se snaží utajit, že jediná co nic neví je Anika. Něčí ruka ji prudkým pohybem zastavila a otočila obličejem k němu. K tomu blonďákovy. Stál proti ní a prohlížel si aroganci v jejím obličeji. Už ji to nebavilo. Znovu se otočila a pomalu se rozešla do středu vesnice. Nechal ji jít. Překvapil ho ten výraz plný bezmoci a nepochopení s jakým na něj zírala.

Anika vyběhla točité schodiště a brala schody po dvou, aby tam byla rychleji. Prošla dlouhou chodbou a bez klepání vešla do kanceláře. Vytřeštila oči a zacouvala zpátky na chodbu. Vevnitř stál její sensei a povídal si s Tsunade. Začaly se jí vybavovat vzpomínky. Útržky. Smíchané věci co nedávali smysl. Opřela se zády o stěnu, potřebovala se nadechnout, aby neztratila vědomí. Chodbou se někdo blížil jejím směrem. "Kunaie, všude kolem byli kunaie a modré světlo rychle jsme použila přemisťovací jutsu a víc si nepamatuju." Honilo se jí hlavou. Vybavila si brečící očí jejího parťáka, jak jí umíral před očima a ona nemohla udělat vůbec nic. Musela bojovat, aby zachránila alespoň Nobu-svého senseie. Po tváři jí stékaly slzy, chladily horkou tvář plnou zmatku přeplněnou vzpomínek, bolesti, strachu a nenávisti. Promnula si oči a otočila se ke dveřím, opatrně zaklepala. Tsunade zakřičela výrazným hlasem "Dále" a Anika vešla.

Znovu...od začátku....

20. června 2009 v 18:59 kecy
Takže....je to dlouho co jsme tady nebyla...nebo byla a nechtělo se mi....hodně mi před tím klesla návštěvnost..a teď ještě víc....ale nebyl čas ,nálada,chuť ani nápady....prostě se mi nechtělo.....začnu znova...mám nápad na pár povídek...dneska jsem s jednou začal,když jsme se včera koukala na film napadl mě námět a v noci jsem to domyslela....snad to půjde....=D